srát se s nadpisem - to určitě

26. února 2015 v 18:34
Už mě zase bolí hlava. Jsem moc dlouho doma, potřebuji na vzduch.

A přijde mi, že když nejsem namol, nejsem člověk.


Dnes se mi o tobě zdálo. Jo, děsný klišé. Jsem teď jako zaláskovaná, zoufalá kreatura, tak prostá, že v pocitech, v lásce vidí jediné východisko. Jenže tohle není láska, tohle je něco víc. Tohle je něco nadpozemskýho, přesahující lidské chápání. Přesahuje to všechno. Jen jsme se na sebe dívali. Pohledy plné proseb a omluv. Bylo ticho. Vnímala jsem jen tebe, ty tvé oči, které byly až podezřele podobné těm mým, což je pěkně trapný, protože právě tvoje oči jsou ty, kvůli kterým se lidi zabíjej (a kdo ví, třeba budou právě tvoje oči tím, proč odcházím i já). Moje oči stojí za nic.

A možná, že mi nevadí, že už s tebou nikdy nepromluvím, nevadí mi dokonce ani to, že tě nikdy nepotkám. Stačí mi, když na mě prosebně hledíš, nebo ležíš na zemi, pláčeš a chceš, abych tě držela za ruku. Protože sny jsou krásné, sny krásně lžou. V normálním životě jsou lidé hned na první pohled hnusní, člověk je nemusí ani pořádně poznat, aby jej opět utvrdili v tom, že je lepší být sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 26. února 2015 v 19:06 | Reagovat

Ta poslední věta je víc než pravdivá. I když člověk má rád, věří, že i ten druhý dokáže mít rád, stejně nakonec zůstává navždy sám, hlavně ve svém srdci...

2 B. B. | Web | 27. února 2015 v 15:15 | Reagovat

Já N-E-N-Á-V-I-D-Í-M  vymýšlení nadpisů...!
Sny jsou zrádný v poslední době se mi zdá o člověku, se kterým nemám už přes rok nic společného, děsím se chvíle, kdy bych ho měla potkat, ale ve snech fungujem jak nejlepší kamarádi...

3 Evelyn Vivien Evelyn Vivien | Web | 28. února 2015 v 22:56 | Reagovat

Každej sám za sebe. O tom jsem plánovala napsat, dík za připomenutí. Ale jinak - obrovský štěstí s tou zamilovaností...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama