Hej, Zrádná!

24. února 2015 v 22:24
Byly to přesně ty večery, kdy posedával ve svém bytě, v tom malém světě, a bezmyšlenkovitě poslouchal každý z těch dotěrných taktů. Přemýšlel nad ní, celé ty dny, celé nekonečné dny myslel jen na ni. Představoval si Zrádnou jako všichni ostatní - plíživý stín, který člověka pronásleduje celou věčnost, časem se zvětšuje, pomalu požírá vše kolem až nakonec zůstane jen ona všemi známá neznámá, nechutná prázdnota plná nejistoty. Ale narozdíl od všech těch bídníků se jí nebál. Věděl, že jednou přijde. Doufal, že jednou přijde. Měl ji dokonce i rád, bral ji jako starou známou, či dokonce blízkého přítele. Byla mu útěchou, věčným východiskem. To ona jej zde paradoxně držela, to ona mu našeptávala, že jednou bude stejně všemu konec a že bytí je tak zbytečné, že by byla škoda si jej neužít, alespoň tak nějak zbytečně.

...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama