Je to tady tak smutně prázdný (a plný smutku)

28. ledna 2015 v 18:48
Bylo to v ten den, kdy svíjel své vyhublé, mladé tělo v horké vodě. Pozoroval každickou jeho část, jak pomalu rudne, tak byla ta voda horká! Přesto však stále pociťoval chlad. Ten nechutně dotěrný chlad, jež prosakoval jeho duší až do té zničené schránky plné jizev a ran. Přesně ten den, kdy se sám zebe zeptal, zda má jeho existence nějaký smysl, a jestli tady není, čistě náhodou, jen tak pro legraci.

Myslel na její tělo, to, co ho tak přitahovalo. Na to, že její tělo mu už nepatří, ba snad dokonce nikdy nepatřilo. Toužil se dotknout jejího štíhlého pasu, jež tak krásně kontrastoval s tím skvělým zadkem. Byl zvíře a styděl se. Přesto si však nemohl pomoci.

Když se posledně loučili, na tvářích oboum tančily prazvláštní úsměvy, které jako by říkaly, že i když svět občas stojí za nic, oni dva si všechnu tu lásku, kterou postrádá, vynahradí. Všechnu tu bolest zapomenou, když se jejich těla rytmicky pohybují do melodie emocí a vzájemné přitažlivosti. Jak pomíjivé všechny tyto chvíle jsou!

Ležel, doufal, že horko odplaví všechny ty pocity, že zmizí tak rychle, jako se objevily. Byl v prdeli s rozumem, byl v prdeli s životem. D. už pociťuje určitě to samý, co on pocítil jen jednou jedinkrát - ty pocity zamilovanosti mísící se se zmateností a chutí udělat kde co, jen tak, zřejmě z rozmaru. Miluje a odmilovává se. Bodá a znovu miluje. Je to přece jenom ženská. ale on ji asi miluje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Foxie Foxie | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 21:04 | Reagovat

Mohl třeba vzplát a přesto by mu byla zima. To nebyl chlad hmatatelný, ačkoliv by někteří ignoranti mohli tvrdit, že žádný hmat nemohou uchopit, to byl osten ledu v jeho duši. Ten studí vždy svou oběť a nejde se ho zbavit.
Ach láska. Jestli se "odmilovat" jde, to vskutku netuším, doufám v přesný opak, ale třeba jednou tomu taky uvěřím, až se nebudu chtít utápět ve slané vodě mých očí, protože on mě nikdy neměl rád. A nebo třeba ne, třeba nikdy neuvěřím. Nakonec vlastně stejně nevíme, co to ta láska vůbec je.

2 Simix Simix | Web | 30. ledna 2015 v 16:08 | Reagovat

Je to krásně napsané ...
Toto je hold těžké a smutné ...

3 :* :* | Web | 30. ledna 2015 v 16:15 | Reagovat

Dost rozervané, ale láska dokáže být krutá.. :/
Každopádně píšeš hezky, četlo se to samo..:)

4 steel32 steel32 | Web | 31. ledna 2015 v 12:41 | Reagovat

páni, fakt krásně napsaný :O
a je mi z toho taky trošku zima :DD
ale je to takový krásně depresivní a plný lásky zároveň ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama